Kolébkou motorsportu se na sklonku 19. století stala Francie. Nejen, že se zde vynořila spousta konstruktérů automobilů, ale i veřejnost přijímala tento druh pokroku docela kladně. A tak není divu, že právě v této zemi se začaly jezdit první závody okruhového typu. A prvními sportovními vozy se tak staly právě francouzské automobily. Pojďme si tedy některé z nich přiblížit a připomenout.
V úplných počátcích automobilového sportu se závodilo na neupravených vozech. Cílem nebyla pouze největší rychlost, ale zejména snaha dojet v pořádku do cíle. Závody byly vlastně jakýmsi testováním kvality vozů a schopností jezdců. Posádky byly dvoučlenné, přičemž druhý člen posádky byl mechanik. Po válce se pomalu od tohoto upustilo a zřídila se depa, kde bylo možno nejen opravovat poruchy, ale hlavně tankovat.Prvními "závodními" vozy se tak staly zejména automobily značek Renault, Peugeot a Panhard. S postupem času a vývoje došlo nejen k úpravě tratí, ale také samotných vozidel. Průměrná rychlost 20 km/h , jakou jezdili první závodníci, byla ta tam a výrobci se snažili nabídnout vozy s vysokou spolehlivostí a výkonem, určené speciálně pro závody. Všechny snahy přerušila válka.
Ale už pár let před válkou se věci pomalu, ale rychle měnily. Závodní soupeření už zdaleka nebylo doménou pouze Francie, naopak rychle se rozšířilo po celém evropském kontinentu a samozřejmě i do zámoří. Konkurence tak rostla jako houby po dešti. A tak se známé značky musely pomalu posunout do pozadí a přenechat první stupínky odborníkům na rychlost a výkon.
Továren s ambicemi v motorsportu bylo opravdu docela hodně, takže jsem se rozhodl představované vozy rozdělit do kategorií podle země původu. V první části se tedy podíváme na ty nejznámější závodní speciály a jejich tvůrce ze země Galského kohouta, tedy z Francie.
Bugatti
Ettore Bugatti stavěl vozy již před válkou a vždy pohlížel na ty nejvyšší stupínky. Aby toho dosáhl, soustředil se na inovace. Ano, stálo ho to mnoho sil a prostředků, včetně počátečních neúspěchů, konečný výsledek ale stál zato. Značka Bugatti je dodnes synonymem pro super rychlé vozy. Svého času s vozem této značky závodila i naše jediná česká jezdkyně v mezinárodních Grand Prix, Eliška Junková.Typ 13
Tento typ vozu vycházel z předešlého typu 10, avšak už byl koncipován jako čistě sportovní stroj. První kus byl vyroben již v roce 1910, ale svou popularitu si udržel ještě dlouho poté. První závod tento vůz absolvoval v roce 1911 v Le Mans a po sedmihodinovém zápolení se umístil na druhém místě.Na voze bylo aplikováno několik na svou dobu převratných novinek. Asi zásadní byla změna počtu ventilů na válec - místo dvou čtyři. Také koncepce motoru byla jiná, než bylo do té doby zvykem - Bugatti mělo monoblok a válce usazené v řadě za sebou. Jak se ukázalo, byl to správný krok.
- obsah: 1,4 l / 4 válce / 16 ventilů
- dvojitý karburátor Zenith
- výkon: 30 koní / 4500 rpm
- váha: 300 kg
Typ 35
Naprosto fenomenální závodní automobil. Pokud byl předchozí typ 13 neporazitelný, tak nevím, jak by se měl nazvat tento automobil. Jezdci s ním totiž nakonec oslavili více než 2 000 vítezství v rozličných závodech. Nevím, co víc by mělo kvalitu vozu lépe popsat. Snad jen to, že po 5 let tento typ vozu kraloval slavnému závodu Targa Florio.- obsah: 2,0 l / 8 válců / 24 ventilů (3 na válec)
- výkon: 90 koní / 6000 rpm
- váha: 750 kg
- hliníková kola (na svou dobu převratná novinka)
Přidáním kompresoru byl výkon zvýšen na 128 koní.
Typ 35TC
- obsah: 2,3 l
- kompresor
- výkon: 138 koní
Delage
V předválečném období stavěl tento konstruktér vozy, vybavené motory s vysokým obsahem. V té době se jezdily dlouhé závody a jezdci museli často doplňovat palivo. Ale vozy Delage chtěly vyhrát strategicky. jejich silné motory byly schopné jet rychle i s velkou zátěží. Proto startovaly plné paliva a hlavní myšlenkou bylo absolvovat závod non-stop, od začátku až do konce. To bylo samozřejmě náročné pro jezdce, ale byla to cesta, jak vyhrát.
V předválečné konkurenci se nedařilo vozům této značky prorazit na první místa, přesto se nedá říci, že by byly špatné. Je pravdou, že zřejmě jezdci opravdu špatně zvládali několikahodinové závodění bez přestávky, což zřejmě vedlo k chybám, které je pak stály vavříny.
Ovšem po válce se závodní typy vozů značky Delage staly vážnými konkurenty.
Typ 2 LCV
První opravdu úspěšný závodní automobil značky Delage.
- obsah: 2,0 l / 12 válců
- výkon: 110 koní
- výkon: 198 koní
Nejúspěšnější závodní vůz této značky.
- obsah: 1,5 l / 8 válců
- obsah: 10,5 l / 12 válců
- obsah: 3,0 l / 6 válců
Delahaye
V předválečném období byl největším konkurentem této značky v úvodu zmíněný a v dějinách motorsportu ztracený Panhard. Vozy Delahaye byly totiž původně 4 až 6-ti místné a závodní koncepty byly stavěny na stejném základě. To, co zpočátku vypadalo nadějně, skončilo neúspěchem ve chvíli, kdy se objevily svižné, malé, velmi výkonné sportovní vozy.Výroba se rychle přeorientovala na nákladní automobily, tím firma uspokojila tehdejší válečnou poptávku a vydělala potřebné peníze. Navíc po válce okamžitě zavedla linkovou výrobu běžných vozů, podle vzoru Henryho Forda a tím kapitál ještě narostl. Zisk byl investován mimo jiné i do vývoje úspěšného závodního automobilu. A podařilo se, ačkoliv to nebylo vůbec snadné.
Typ 135 MS
Nejslavnější závodní automobil této značky. Byl odvozen od sériového typu Delahaye 135. Naopak typ 135 MS posloužil ke stavbě všech dalších úspěšných závodních vozů značky Delahaye. Ty byly v podstatě vždy nějakou modifikací typu 135 MS.- obsah: 3,2 l (později 3,6 l) / 6 válců
- výkon: 95 - 110 koní (90 - 160 koní)
- trojitý karburátor
- na karoserii spolupráce s automobilkou Renault
To byly tedy vozy francouzské výroby. Rychle jim ale začali na paty šlapat konkurenti ze zahraničí. Příště se podíváme na závodní vozy z Itálie, jejichž zvučná jména mají váhu v motorsportu i dnes.
Předchozí díl seriálu:
Historická formule - 1.díl: Slibný vývoj v meziválečných letech.
foto: wikipedia
Žádné komentáře:
Okomentovat