Leden 1911 a První Rallye Monte Carlo – příběh o zrození legendy

Na počátku 20. století hledali výrobci automobilů nové zákazníky a Monacká vláda zase hledala pobídky pro rozvoj turismu v zimním období. Výrobci potřebovali široké veřejnosti předvádět pokrok ve vývoji automobilů, zatímco političtí a ekonomičtí představitelé knížectví přemýšleli, na co turisty do města na pobřeží středozemního moře přilákat. Ani tehdejší panovník Albert I. Monacký si nemohl nevšimnout možnosti, která je nám dnes více než jasná. Šikovným propojením zájmů obou skupin by mohli profitovat všichni, včetně turistů a zákazníků.

A tak se začal rodit nápad. Navíc bylo kde se inspirovat. Již na sklonku 19. století se konal oficiální soutěžní podnik automobilů. Závod z Paříže do Rouen pořádal francouzský deník Le Petit Journal a postaral se, aby se události dostalo patřičné světové pozornosti. Následovaly další podobné podniky rozličného zájmu a významu. Prvním ustálenějším podnikem, ve kterém o pohár vítěze soupeřily týmy národních autoklubů byl George Bennett Cup. 

V Monaku si přáli originální závod a nová Rallye Monte Carlo tak oficiálně dostává zelenou

Zkušení závodníci na upravených závodních strojích se začali objevovat na soutěžních tratích Madrid-Paříž, Paříž-Berlín nebo například Targa Florio. V Monaku bylo všem zasvěceným jasné, že pokud na sebe chtějí strhnout světovou pozornost a přilákat do Monte Carla v lednu bohaté turisty, budou muset nabídnout něco víc než ostatní. Vládnoucí kníže Albert 1. Monacký se s tímto úkolem obrátil na ty nejpovolanější.

Hlavou celého projektu byl určen tehdejší ředitel Cyklistického a automobilového klubu Monako, Alexandr Noghés. Největší zásluhu na finální podobě projektu však nakonec má jeho syn, tehdy dvacetiletý Anthony Noghés. Aby přilákal do Monte Carla bohatou klientelu, rozhodl se, na rozdíl od ostatních, uspořádat jakési závody automobilové elegance a všestrannosti. Do té doby něco nevídaného.

Když byla roku 1910 veřejně oznámena pravidla a lhůty pro přihlášení, bylo o počáteční rozruch postaráno dostatečně. Datum startu – leden 1911. Rally Monte Carlo tenkrát znělo jako zaklínadlo a zní tak svým způsobem dodnes. Plán byl hotov, pokyny rozdány a očekávání nemalé.

Pravidla Rallye Monte Carlo z ní totiž opravdu činila něco výjimečného. A to i v oblasti motoristického sportu, který byl jinak v té době výjimečným už jen sám o sobě. Ale v Monaku to vzali z gruntu, šli ještě dál a nakonec se vytasili s takovým závodem, který se prostě musel hned od prvního ročníku stát jedním z těch legendárních. 

Bodovaný závod vozů bez úprav se startem v různých městech – Rallye Monte Carlo budila zájem, plán se Monaku dařil

Rallye Monte Carlo představovala vlastně náročný silniční test osobního automobilu, stejně jako řidičských schopností jeho pilota. Soutěžit tedy jezdci mohli jen ve vlastních osobních vozech. Na rozdíl od jiných soutěží, kde běžně závodila upravená závodní vozidla, mohly na Rallye Monte Carlo startovat pouze obyčejné automobily z běžného provozu. Tato malá ale významná změna velmi přispěla k zájmu veřejnosti o soutěž. A zároveň představovala výzvu i reklamu pro výrobce a konstruktéry.

Cílová stanice byla všem jasná – Monte Carlo v Monaku. Naopak se startem to už bylo složitější. A také zajímavější. Pro start totiž byla vybrána různá evropská města, podle vzdálenosti pak byl upraven čas startu. Nicméně jiná trasa přinášela jiné podmínky zejména ohledně kvality silnic a cest obecně, čili kratší trasa nemusela znamenat žádnou výhodu. Během cesty navíc posádky projížděly kontrolami průběhu závodu.

Pro první ročník Rallye Monte Carlo roku 1911 bylo nakonec vybráno 6 startovních evropských měst. Přihlásilo se 23 závodních posádek, z nichž opravdu v lednu odstartovalo 20 vozidel. Každé vozidlo přihlášené do závodu pak muselo být v každém startovním městě viditelně opatřeno cedulkou Rallye Monte Carlo a tu mít po celou dobu soutěže připevněnou na vozidle. Toto důvtipné opatření zaručovalo Monte Carlu bezkonkurenční celoevropskou reklamu.

Soutěžní posádky budou v průběhu závodu kontrolovány a bodovány. O vítězi závodu pak má rozhodnout konečný součet všech nasbíraných bodů. Systém působil na porotu složitě a nebyl příliš transparentní, což posléze působilo nepříjemnosti. Ale každá novinka má i své mouchy, nejinak tomu bylo i v tomto případě. 

Jedním z důležitých pravidel soutěže byla rychlost. Bez ohledu na délku trati byla maximální povolená průměrná hodinová rychlost 25 km/h. V Rallye Monte Carlo měl vyhrát ten nejspolehlivější automobil, který doveze nejschopnějšího řidiče v co možná největším komfortu během nejkratšího možného času. 

Rallye Monte Carlo nebyla pouze o rychlosti. Za co a kolik bodů soutěžící mohli získat?

Filozofie nového podniku se promítala do principu udělování bodů, a naopak. Jezdci mohli získávat body hned několika způsoby. Tím prvním byla samotná rychlost. Jeden bod se připisoval za každý km/h průměrné rychlosti. Ovšem maximálně do rychlostního stropu 25 km/h. Stejně tak mohli závodníci počítat s jedním bodem za každých ujetých 100 km soutěžní trasy. A dva body za každou další osobu ve voze včetně mechanika. Samotný řidič se nepočítal.

Poslední složkou, kterou ještě mohl řidič aspoň trochu ovlivnit svým uměním, pak byl stav podvozku po dojezdu do cíle. Ten byl bodován na stupnici od 0 do 10, kde nejlepší stav odpovídá nejvyššímu počtu bodů. Další bodované složky už mohl řidič ovlivnit pouze bezchybným výběrem soutěžního vozu.

Jednalo se totiž o kategorie svádějící k subjektivnímu pohledu na věc, působící nejvíce rozporů. A možný bodový zisk může být za jistých okolností rozhodující. Souvisí ale s tím, že Rallye Monte Carlo má být přínosná stejně pro všechny zúčastněné, tedy pro závodící i diváky. A jedná se o divácky velmi atraktivní bodované kategorie.

0-10 bodů bylo možné získat za pohodlí přepravovaných osob během jízdy. Pokud závodní posádka přepravovala i zavazadlo, bylo to bráno jako velké plus navíc. Stejná bodová škála, tedy i stejný možný bodový zisk, čekal na soutěžící po posouzení celkové elegance vozu. S tím souvisí i poslední bodovaná kategorie a to čistota vozu. I zde mohly posádky získat od 0 do 10 bodů.

V sobotu 21. ledna 1911 se pozornost všech upínala na jedinou věc. Start 1. ročníku Rallye Monte Carlo

Do prvního ročníku Rallye Monte Carlo tedy nakonec v lednu roku 1911 odstartovalo celkem 20 soutěžních vozů ze 6 evropských měst. Z Ženevy startovaly 2 posádky na trať dlouhou 670km. Z Paříže 9 posádek, jejich závodní úsek činil 1020km. Z Boulogne-sur-Mer startovalo jediné vozidlo na 1272km dlouhou pouť. Z Bruselu vyrazila 4 auta, čekalo je 1310km. Vídeň opustila 2 vozidla, trať měřila 1319km. A konečně z Berlína poslední 2 závodníci, kteří zvolili 1700km dlouhou variantu.

Do Monte Carla v Monaku, tedy do cíle soutěže se nakonec dostalo 18 posádek. Nedokončily tedy pouze dvě. Takový výsledek názorně ukazoval kvalitu tehdejších automobilů stejně jako um prvních profesionálních řidičů.

Po příjezdu do cíle musela porota nejdříve vyhodnotit a obodovat jednotlivým jezdcům všechny zbývající kategorie a teprve pak se mohlo přistoupit k vyhlášení výsledků. Různé menší komplikace, neshody a zdržení nakonec vedly k tomu, že se porota rozhodla výsledky vyhlásit až následující den.

A jak řekli, tak se stalo. Vítězem první Rallye Monte Carlo 1911 se stal francouzský jezdec H. Rougier na voze značky Turcat-Mery, který startoval z Paříže. Na druhém místě Aspiazu s vozem Gobron, taky start z Paříže. Třetí byl Beutler s vozem Martini, startující z Berlína. Na čtvrtém místě pak Denoncin na voze Gobron, start v Paříži. Pátý skončil Testa s vozem Motoblok, start Paříž.

Vzrušující závod nenechal chladným nikoho. Rallye Monte Carlo se úspěšně poprvé prohnala Evropou

Hned vzápětí po vyhlášení se ovšem strhl skandál. Kapitán K.F. von Esmarch se rozčílil a proti výsledkům hlasitě protestoval. Cítil se podveden, uražen a ztrapněn. Vyrazil totiž z Berlína a jel tak nejdelší možnou variantu soutěže. Do Monaka dorazil první a navíc s nejvyšší průměrnou rychlostí 22,655 km/h. Vítězství mu bylo upřeno nulovým či nízkým bodovým ziskem v subjektivně hodnocených kategoriích.

Akce ale vzbudila takový ohlas a rozruch, že i na tuto nemilou událost bylo velice rychle zapomenuto. Naopak, hned na následující ročník Rallye Monte Carlo se přihlásilo nakonec neuvěřitelných 88 posádek. A v lednu 1912 pak na Rallye Monte Carlo startovalo 65 soutěžních vozů. S každým dalším rokem, kromě let válečných, pak závodní podnik vzkvétal a vyvíjel se. Až do podoby, kterou jsme mohli vidět letos v podání 1. podniku WRC v roce 2023, Rallye Monte Carlo.

Foto v úvodu: "Rallye Monte-Carlo Historique" by <p&p>photo is licensed under CC BY-NC-ND 2.0. To view a copy of this license, visit https://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/2.0/?ref=openverse.
Foto Citroenu: "16th Rallye Monte-Carlo Historique 2013" by <p&p>photo is licensed under CC BY-NC-ND 2.0. To view a copy of this license, visit https://creativecommons.org/licenses/by-nd-nc/2.0/jp/?ref=openverse.
Foto ilustrace: "Geo ham 1932 Rally de Monte Carlo 36,5x55 Geo Ham" by estampemoderne.fr is licensed under CC BY-ND 2.0. To view a copy of this license, visit https://creativecommons.org/licenses/by-nd/2.0/?ref=openverse.