Datsun 240Z - vzpomínka na legendu

Datsun 240Z byl nejprodávanějším sportovním automobilem 70. let. Také to byl první vůz, se kterým japonská automobilka Nissan konečně úspěšně prorazila na americký trh a rozdrtila tamní konkurenci. Orientace primárně na USA mimo jiné znamená, že u nás není tento typ vozu tak široce známý. Proto si ho trochu představíme.

Nejdříve bych rád uvedl na pravou míru spojení Datsun a Nissan. Nejedná se totiž o dvě značky, jak se spousta evropanů mylně domnívá, ale o dva názvy jedné značky. Datsun je označení, které Nissan prostě používal ve svých počátcích a potom jej ještě dlouho používal pro některé své vývozní modely. V Japonsku pak znají všechny Datsuny jako Nissany, například Datsun 240Z se v Japonsku prodával pod jménem Nissan S30.

Samozřejmě - rozdíl mezi nimi je. Nissan S30 má řízení na straně levé, zatímco Datsun 240Z na straně pravé. Ale pokud by jste náhodou nazvali některý z vozů druhým názvem, nezmýlíte se. Dále se také vozy lišily v převodovce - vozy, které se vyvážely do USA měly 3-stupňovou automatickou převodovku, zatímco verze pro Asii a Evropu měly 4 a 5-ti stupňové manuální řazení.

Datsun 240Z byl vlastně úplně prvním GT Z vozem z produkce Nissanu (dnes je znám třeba Nissan 350Z). První Datsuny 240Z byly pouze dvousedadlové, až později v modelech 260Z a 280Z byly přidány i zadní sedačky. Ty ale neposkytují takřka žádný komfort. Datsunu šlo o něco jiného - prodat v zámoří sporťák, který i američanům vyrazí dech.

A to, mimo jiné, i cenou. Vůz byl prostě lepší a přitom levnější než konkurence. Dnešními slovy - easy way byznys. Datsun 240Z šly na dračku - zájemci se museli psát do pořadníku a dealeři si mnuli ruce. O úspěchu vozu svědčí i to, že po celých 10 let produkce a inovací nemuseli japonci sáhnout k takovým marketingovým tahákům, jak je třeba verze cabrio a podobně.

A dokázali to jednoduše. Na svou dobu a cenu byl totiž Datsun velice rychlý a přitom na pohled zajímavý sportovní automobil. Přinášel japonský smysl pro rychlost a akceleraci, který vývojáři skloubili s německy laděným designem. A pod kapotu taky nedali žádného drobečka.

Podstatnou částí tohoto vozu je totiž jeho motor. Jedná se o řadový 6-ti válec 2,4l 24v. Maximální výkon je 150 koní při 5 600 otáček za minutu. Omezovač je nastaven na 7 000. Celková váha vozu je zhruba 1 000 kilogramů, takže s tímto motorem automobil zrychlil z 0-100 za 8 vteřin a maximlání rychlost činila něco málo přes 200 km/h. O přívod paliva se staraly karburátory SU od Hitachi (japonsko-britská obdoba u nás známějších Weberů)

Ale Datsun 240Z nechtěl lámat rychlostní rekordy. Tento vůz má jiné přednosti. Motor je umístěn vpředu, ale poháněná je zadní náprava. Vyvážení vozu je geniální a jízda s ním je prý neskutečným zážitkem. Vůz má perfektní trakci, dobré zrychlení, silné brzdy a čitelné řízení. Navíc - je lehce přetáčivý, což zkušenějším dovoluje občas využít efektní jízdu smykem.

A jsme u toho, proč už jich je dnes tak málo. Jedním problémem je karoserie a podvozek - obojí velmi náchylné ke korozi. Dá se říct, že je to daň za cenu vozu - karoserii se nemohlo dostat takového ošetření, aby mohla přežít desítky let. Jinými slovy - po letech se tyhle vozy začaly majitelům rozpadat před očima. Podobně, jako to známe u našich škodovek z počátku 70. let.

Spousta těchto japonských sporťáků také na začátku 90. let posloužila začínajícím americkým drifterům jako ideální tréninkový automobil. Na driftování se svými vlastnostmi Datsun 240Z hodí naprosto perfektně. Levný, lehce zrezlý automobil, který si mohl každý drifter pořídit a jehož rozbití příliš nemrzelo. A tak už jich dnes zbylo opravdu málo.

Datsuny 240Z, které zůstaly, jsou často v rukou sběratelů veteránů nebo v muzeích. Tyto kousky jsou udržované a připomínají začátky vozů GT z produkce automobilky Nissan. Poslední modely už mají i větší motory a elektronické vstřikování. Ale nikdy prý nebyly tak silné, jako původní karburátorové verze.

foto: Wikipedia